top of page
anys.jpg

Je to kocour!

Naše malá chovatelská stanice sibiřských koček je evidovaná pod Českým Svazem chovatelů – Sdružení chovatelů koček. Tato organizace je členem Mezinárodní felinologické organizace FIFe.

Jako převážná většina chovatelů ušlechtilých koček jsme nejprve doma měli domácího mourovatého kocourka Káju. Byl moc chytrý, mazlivý a kamarádský. Vždycky jsem říkala, že musí mít nějaké kočičí hodinky. Přesně věděl, v kolik hodin se vracím z práce a domů mě doprovázelo jeho spokojené mňau. Běda, když jsem se opozdila, dokázal mi i pěkně vyhubovat. Ještě za jeho života jsem toužila po sibiřské kočičce, kocourek byl ovšem dost dominantní a citlivý, tak jsem nechtěla ublížit ani jemu ani touženému sibiřskému koťátku. Kocourek odešel do kočičího nebe a my si pořídili sibiřského kocourka na mazlení. V té době jsem o chovatelství neuvažovala, jen jsem si moc přála mít doma sibiřku. Kocourek nám bohužel onemocněl FIP. Kdo zažil naposledy jet s nemocným zvířátkem na „milosrdnou“ injekci na veterinu, jistě pochopí naši totální bezmoc a velkou bolest, kterou jsme zažívali. Přítel radil, po uplynutí nutné karantény, si vzít opět kočičku domácí. Já se ovšem sibiřek vzdát nechtěla. Někde jsem četla, už doopravdy nevím kde, že kdo si jednou pohladí sibiřskou kočku a podívá se do jejích krásných očí, je nenávratně ztracen. To se přesně stalo i mně. Oslovila jsem chovatelské stanice sibiřských koček, popsala, co se stalo a čekala odpovědi. Odpověděly pomalu všechny mnou oslovené chovatelské stanice a moc mile mě překvapily odpovědi. Pak začalo, alespoň pro mne, nekonečně dlouhé čekání na narození krásného, zdravého koťátka, které u nás najde svůj budoucí domov. Uvažovali jsme pouze o jednom, ale na radu zkušených chovatelů, že sibiřky jsou spokojenější, pokud mají doma nějakého zvířecího kamaráda, jsme začali „pokukovat“ po dvou koťátkách.

Od 23.7.2010 u nás měla nový domov Terezka z Tichého údolí, CZ (z chovatelské stanice manželů Kaněrových) a Anýs Wana-vara,CZ ( z chovu paní Blanky Menzelové). K Anýskovi se váže dost kuriozní historka – od doby, kdy se u nás koťata zabydlela, jsme byli přesvědčeni, že máme dvě kočičky. Pravda, „mouratá“ Annijka byla neporovnatelně mohutnější, ale nejen my jsme byli přesvědčeni, že máme krásnou robustní kočičku. Zvrat nastal až na výstavě v Kladně 28.11.2010, kdy v průběhu Best in Show (kam bylo naše koťátko nominováno), napadlo jednoho z posuzovatelů (Erika Reijerse), zkontrolovat pohlaví. A ejhle, pod ocáskem byly kuličky! My i chovatelka Blanka Menzlová jsme ztuhli, zatímco ostatní přihlížející se od srdce zasmáli. A tak Terezka okamžitě obdržela antikoncepci a my se pomalu srovnávali se situací, že osud nám opatřil chovného kocourka nesporných kvalit. A pro nás z toho vyplynulo, že nebudeme shánět krásného kocoura, ale další chovnou kočičku do skupiny.

To se nám povedlo a od 20.12.2013 má u nás svůj nový domov Dikovinka Moya Verooka BY/CZ (z chovu Ekateriny Suschkevich, Bělorusko).

Jak to bylo dál, kolik máme kočiček, se můžete podívat v odkazu Naše kočky. Na koťátka, která se u nás narodila v odkazu Odchované vrhy.

Náš velký dík za všechny rady, pomoc patří manželům Kaněrovým; Blance Menzelové; Ladě Škaloudové, která se mnou od začátku trpělivě probírala všechny kočičí radosti i starosti, nezištně předává své dlouholeté zkušenosti s chovem kočiček; Lence Žáčkové, CHS Wild Taiga,CZ, která mi po smrti kocourka dodávala odvahu nevzdat se svých plánů; Aleně Třeškové, CHS Peridot,CZ; Evě Melzerové, CHS Nový věk,CZ a taktéž všem spřáteleným chovatelským stanicím.

bottom of page